Životní závod

Když něco děláte, je fajn, když někam směřujete, když vidíte, že to, co děláte, má smysl a cíl. Pro mě jím byl Finnmarksløpet – tisícikilometrový závod psích spřežení v severním Norsku. Dlouho jsem o účasti na něm snila a jsem šťastná, že jsem to dotáhla do konce. Loni jsem ‚cvičně‘ odjela závod dlouhý 500 kilometrů. A pak jsem zmobilizovala všechny síly, sehnala peníze, dala do kupy psy, tým lidí, a dostala se i na tu tisícovku. Na tomhle závodě pro mě víc než kdy jindy platilo pořekadlo, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Na umístění na předních příčkách jsem nemyslela už proto, že mám smečku čistokrevných severských huskyů, a na závodech psích spřežení ve Skandinávii nebo na Aljašce se pracuje především s kříženci, kteří jsou speciálně vyšlechtění hlavně pro závody, jsou rychlí a jedou naplno. Moji čistokrevní psi si svou energii spíš šetří, vždy mají v záloze tak 70 procent energie. Závod na 1000 kilometrů jsem jela poprvé v životě, podstatné pro mě bylo, abych závod dojela do konce, protože to bylo mé vítězství. Sice jsem ve startovním poli dojela jako poslední, ale stala jsem se první cizinkou, která to dokázala, a i prvním Čechem vůbec. Některé okamžiky byly plné emocí, závod se jel nonstop, takže nezáleželo na tom, jestli je počasí pěkné, anebo venku řádí vánice. O mrazu ani nemluvě – když bylo pět stupňů pod nulou, nebyl to žádný mráz. Neberu to tak, že já, Jana Henychová, jsem odjela závod. Je to tak, že moji psi se mnou odjeli závod. Psi jsou schopní uběhnout třeba sto kilometrů, ale proč by to dělali? Moje úloha je tedy spíš motivační. A pečovatelská – starat se o to, aby měli packy v pořádku, aby byli najedení, měli dostatečný příjem tekutin… Kdybych ten závod jela ještě jednou, vím, že bych některé věci udělala jinak. Víc bych se psy trénovala – před závodem jsme trénovali každý den po dobu dvou měsíců, a možná jsem během závodu zbytečně moc odpočívala. Na druhou stranu jsem nechtěla psy přetáhnout, aby je to příliš neotrávilo, proto jsem se snažila být opatrná. Trasa závodu vede po vytyčených záchytných bodech, tzv. checkpointech, které jsou určeny k odpočinku psů i lidí. Při vjezdu do tohoto depa dostane musher balík slámy pro psy a zde jim pak nachystá ležení. Psům se sundají botičky, obléknou se do oblečků, zabalí do dek, dostanou najíst, napít. Prostě pro ně uděláte maximum. Dál můžete jet teprve tehdy, až si psi odpočinou.