Jen nebýt sama!?

Máte strach ze samoty a raději dál žijete s partnerem, s nímž vám není dobře? Jste v začarovaném kruhu. Hledejte cestu ven…

Bojím se, že umřu úplně sama,“ řekla mi kamarádka, se kterou jsem několik hodin rozebírala její nekvalitní vztah s přítelem a skutečnost, že se s ním nerozejde. Nemluvila jsem s osobou na prahu sedmdesátky, ale s krásnou osmadvacítkou! Mirka zůstává se svým přítelem, i když si velmi jasně uvědomuje, že tohle rozhodně nemůže být muž na celý život. Proč? Odpovědí mi byla zmíněná věta a také výčet situací, kdy vlastně ten její nebyl zas tak špatný… „Tobě se to radí, ty jsi ve vztahu šťastná!“ vypálila nakonec a já si uvědomila jednu zajímavou věc… Ani já jsem vlastně nebyla nikdy sama! Už od dob své první lásky se postupně zamilovávám a odmilovávám. A každé nové odmilování se mi časově krylo s novým zamilováním. Rychlým průzkumem mezi kamarádkami jsem zjistila, že i ony jsou na tom podobně. Žádná z nás nezažila single život. Proč?

Lepší než nic
„S Tomášem jsem byla čtyři roky, od svých sedmnácti. Během té doby jsme se několikrát tak pohádali, že jsem křičela, že se s ním rozcházím. Ale nikdy jsem to neudělala, až jsem poznala Zdeňka a zamilovala se do něj,“ ve zkratce popisuje svůj vztah Bára. Rozchod s Tomášem byl najednou o tolik jednodušší! Nehrozila samota. Ze společného bydlení odcházela Bára s kufry do nového společného bydlení – se Zdeňkem. Svůj nový vztah si nemůže vynachválit. Ale možná jen do doby, než přijde někdo další. Až pak nebudou chyby stávajícího vztahu umlčovány strachem ze samoty. Je fajn, že v podobě nové lásky přijde impulz k ukončení nefungujícího vztahu, jenže tenhle koloběh dost zavání průšvihem.

Řekni mi, co posloucháš, a já ti řeknu, s kým žiješ
Ženy se totiž ve vztazích přizpůsobují svým partnerům. Muži jsou v tomhle naopak mnohem pevnější – dělají i vyžadují jen to, co chtějí. Ženy jsou prý nastaveny na vzájemnost, a proto ke své seberealizaci často potřebují vztah, muže. „Při jednom velkém úklidu jsem našla krabici se svými cédéčky. Poslouchala jsem klasické popovky. Jenže Luboš je velký jazzman. V přehrávači máme jen samý jazz a chodíme na jazzové koncerty. Naučil mě tu hudbu vnímat, jenže – jsem to opravdu já? Nechci si přece jen pouštět Kylie Minogue?“ stěžovala si před časem kamarádka Pavlína. Jenomže za nějaký čas jsem zrovna tenhle pár viděla v navlas stejné teplákové soupravě! A pokud vím, měl pop rád Pavlínin předchozí přítel… Ze žen se tak v průběhu vztahů stávají otisky jejich mužů. Často přebírají jejich názory, koníčky, a mnohdy dokonce i přátele. To se stalo i mně v předchozím vztahu. Díky svému ex jsem se poznala se skvělou partou lidí a na své vlastní předchozí kamarády zapomínala. Vztah přestával klapat, ale já jsem přesto s rozchodem nějaký čas váhala. Důvod? Tušila jsem, že rozchodem nepřijdu jen o jednoho chlapíka, ale o spoustu lidí, které mám ráda. Přesně to se i stalo. Ale nebyl to konec světa, poučila jsem se a teď mám kolem sebe přátele, kteří patří ke mně.

Rýpání v minulosti
Nechat si po rozchodu nějaký čas, než se vrhneme do dalšího vztahu, je opravdu důležité. Jen tím, že budeme samy, si můžeme uvědomit, co nám dal nebo vzal předchozí vztah. Uvědomíme si, co nám vadilo, a chyby dokážeme lépe analyzovat. Když se ale hned vrhneme do dalšího partnerství, budeme ho zatěžovat řešením minulosti. Eva si přesně takhle zkazila vztah s Lukášem, se kterým začala chodit hned, jak se rozešla s dlouholetým partnerem Ondrou. „Teď už vím, že jsem si na chození s Lukášem měla nějaký čas počkat. S Lukášem to bylo fajn, ale já si nemohla pomoct a stále jsem ho srovnávala s Ondrou. Ondra by tohle nedělal, s Ondrou jsme byli tam, chtěli jsme tohle a tamto… I když jsem Ondřeje už dávno nemilovala, měla jsem plnou hlavu našich společných zážitků. Možná kdybych si tyhle řeči nechala pro sebe, s Lukášem bych teď ještě byla. Jenomže jsem ho srovnáváním s bývalým asi natolik deptala, že jsme se začali hádat,“ říká Eva. Jejich vztah po pár měsících skončil. Teď je Eva sama a najednou dokáže přesně říct, co předtím dělala špatně.

Být sama sebou
Když jdeme ze vztahu do vztahu, nejenže nemáme čas ‚na zotavenou‘, na strávení toho, co jsme prožily, ale opět se přizpůsobujeme někomu novému a samy sebe vymezujeme (a uvědomujeme si) jen v rámci kontaktu s ním. Lucie se rozešla s přítelem po třech letech. „Přišla jsem mu na nevěru a byla tak naštvaná, že jsem vztah ukončila. Najednou jsem byla sama. Po třech letech, kdy jsem každý víkend trávila s Honzou při nějaké společné aktivitě! První měsíc jsem měla depky, a pak jsem se najednou cítila tak svobodně! Uvědomila jsem si, že mám čas na sebe, chodím cvičit, scházím se s kamarádkami, které jsem zanedbávala, a začala jsem chodit na francouzštinu, kterou jsem tolik let odkládala,“ srší Lucie nadšením. Je vidět, že je spokojená, a já si uvědomila, že Lucka poznává a rozvíjí sama sebe, zatímco my, které skáčeme ze vztahu do vztahu, se o to ochuzujeme. Být sama (se sebou) je důležité proto, abychom si uvědomily, nejen kdo jsme, ale taky co a koho chceme. Není to jednoduché a chce to odvahu, ale stojí to za to.

Zeptali jsme se psycholožky Gabriely Nečasové

Proč se ženy bojí (nebo nechtějí) být samy?
Zdálo by se, že u žen hraje roli to, že je partner materiálně zajišťuje, a rozchod by pro ně znamenal výrazné snížení životní úrovně. Je však mnoho žen, které jsou materiálně nezávislé, a přesto se s tímto problémem potýkají, takže tento důvod se jeví být spíše podružný. Strach žen ze samoty souvisí s jejich velkou potřebou emoční jistoty v životě. Vztah, i když ne zrovna uspokojivý, jim alespoň zdánlivě tento pocit dodává. Pro mnoho žen je partnerský vztah na prvním místě, vkládají do něj své naděje a vidí v něm smysl svého života. Hodně do něj emočně investují, přizpůsobují mu své aktivity, a když pak ztroskotá, zjišťují, že vlastně není nikdo jiný, s kým by rády trávily čas. Pocit izolace má potom za následek setrvávání i v takovém vztahu, který je neuspokojivý a frustrující. Je to také strach z neznáma, co posiluje váhání a přešlapování na místě.

Jak se tohoto strachu či nechuti zbavit?
Pokud se vztah stane neuspokojivým, je potřeba zvážit cenu, jakou za onu zdánlivou jistotu platím, a jak dlouho si to budu moci ještě dovolit, než mi ‚ujede vlak‘. Je dobré promyslet nějaký alternativní ‚plán B‘. Rozchod je namístě až ve chvíli, kdy jej přestanu vnímat jako konec světa, kdy se mi rýsuje nějaká konkrétní budoucnost. Především je důležité se od počátku vztahu neupínat jen na partnera, což mnoho žen bohužel dělá, a připravuje se tak o celou řadu zážitků a zdrojů uspokojení mimo intimní vztah. Je potřeba paralelně si pěstovat přátelské vztahy, mít svůj vlastní okruh přátel. Pokud ho nemám, dříve než partnera opustím, je nutné zajistit si jakousi záchytnou síť přátel a blízkých, která mi pomůže toto obtížné období překonat. Pocit, že mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi, posílí pocit vlastní hodnoty, který je pro takové rozhodnutí naprosto nezbytný. Jen sebevědomá žena, která zná svou hodnotu, dokáže udělat ten krok do neznáma a pustit se do nejistoty, kterou budoucnost bez současného partnera představuje. Vědomí, že se neztratím a že rozchod neznamená konec světa, dává ženě svobodu vymanit se z neuspokojivého vztahu. Protože rozchod neznamená jen samotu a problémy, ale také svobodu a šanci na nový začátek.

TEXT: KRISTÝNA MAZÁNKOVÁ