Klára Vytisková
Vtipným písničkám retrokapely Toxique dodala vypracovanou vizuální image. Jak to vypadá, když zpěvačka členy kapely obléká?
Vymyslela jste image kapely. Neodporovali ostatní, když jste jim řekla, jak to bude vypadat?
S kostýmy mi pomáhá moje nejlepší kamarádka Kamila. Chvíli trvalo, než jsem kluky přesvědčila, že kostýmy a scéna jsou důležité. Ustoupili natolik, že teď už se do kostýmů i sami oblékají. Třeba Honza hraje v kabátku s kravím vzorem a hrozně si v něm libuje. Patrik chtěl dlouho hrát v tričku s Kurtem Cobainem a já pro něj měla košili s fižím. Nakonec s kostýmy všichni souhlasili.
Na pódiu si stavíte i pokojíčky, co na to kluci?
Ano, na každý koncert táhnu hrozně moc krámů. Musíme mít i větší auta, a to jen kvůli pokojíčkům. Kluci občas prudí a říkají: „A nemohla bys dneska nechat tu lampu doma, já bych si potřeboval vzít větší buben.“ A já odpovídám: „Sorry, to nejde – když já si nemám vzít lampu, ty si neber buben!“ Všechno je součást koncertu.
Při písničkách hrajete různé příběhy. Zapojujete i kluky?
Většinou se snažím klukům říct nějaký scénář. Potřebuju totiž, aby na pódiu něco dělali v okamžicích, kdy se v zákulisí převlékám. Dělají kolem toho sice trochu srandičky, ale nakonec do toho vždycky jdou.
Takže jste kluky něco naučila…
Naučila jsem Honzíka, jak se tupírují vlasy, takže teď už má svůj tupírovací hřeben a lak na vlasy. A asi jsem je naučila se na pódiu víc odvázat. Předtím byli zvyklí jen hrát na nástroj.
Ze svého ženství v mužské kapele tedy nic neztrácíte…
Někdy trochu hrubnu, co se týče slovníku, ale cítím se mezi nimi pořád jako holka, přece jen mám na pódiu ty šatičky a pokojíčky, takže se snažím dívčí projev udržovat. Možná že kdybychom hráli nějaký punk, tak bych i já zchlapovatěla.
Nehrozí vám dělat v kapele ‚ženské práce‘?
Jezdíme na soustředění, a tam samozřejmě musíme dělat i různé podřadné věci, třeba mýt nádobí. Chvilku vždycky bojuji s pocitem, že jsem tam jediná holka, tak bych nádobí asi měla umýt, ale nakonec tomu nepodlehnu a v mytí se střídáme.
Když jsem s klukama pět dní v kuse, tak už mi ten jejich mužský princip začne lézt na nervy, protože mám přece jen na některé věci jiný pohled, a jsem pak za prudivou mámu jen proto, že jsem mezi nima jediná holka.
Takže jste to vy, kdo má z vás největší disciplínu?
To ne, největší disciplínu má klávesák Vilda, je workoholik. Už v deset ráno hraje na piano veselé písně, aby nás dostal z postelí.
Nežárlí kluci na to, že jste v kapele nejvýraznější?
Myslím, že ne. Jsem v kapele jediná holka, jsem vepředu jako zpěvačka. Myslím, že jsme s tím všichni trochu počítali. Ale všichni do Toxique vnášíme stejnou energii. A fakt se snažím, abychom vystupovali jako kapela, ne jako zpěvačka s kapelou.
Jste ráda v mužském kolektivu?
Jsem za to hrozně ráda. Odjakživa se vlastně kamarádím hlavně s klukama. Ultrababská společnost mi asi úplně nevyhovuje. Představa, že bych hrála v dívčí kapele, není úplně idylická. Holky jsou slepice, ale to nemyslím v negativním smyslu. Já jsem taky slepice, ale kluci, které mám kolem sebe, mě dokážou srovnat. Naučila jsem se od nich neřešit spoustu zbytečných věcí, hodně si užívat. Vždycky chci mít všechno do detailů naplánované, a oni mě trochu zklidňují: „Jo, je sice dobré, aby všechno fungovalo, ale nejdůležitější je, aby sis ty užila koncert.“ To byl zásadní poznatek – přišla jsem na to, že když si budu hraní užívat já, bude si to užívat publikum.
Co kdyby přišel nějaký producent, že chce Kláru Vytiskovou jako zpěvačku, ale bez Toxique?
Že bych musela opustit Toxique? To bych neudělala. Nicméně kdyby přišla nabídka, tak se – za čas – nebráním zkusit bokem ještě něco jiného, třeba bych ráda měla někdy jazzové trio.
Toxique
Hudba Toxique je multižánrová. Hlavním pojítkem je show, kterou při každém koncertě dělají – každá píseň má svůj příběh, který vypráví zpěvačka Klára Vytisková v secondhandových modelech a v pokojíčku, postaveném na pódiu.
