Museli jsme narychlo měnit místo našeho rozhovoru, protože vás v práci zrovna pronásledoval nějaký muž. Zřejmě by udělal všechno, aby se s vámi setkal…

To je pravda. Celý den se vracel na vrátnici naší televize a ptal se po mně. Choval se prý hodně divně, vypadal jako úchyl. Docela jsem se bála, takže jsem po zprávách počkala na kolegy, vyšla s nimi ven a rychle odjela pryč, abych se tam nezdržovala. Občas se něco podobného stane a není to nic příjemného.

Ale přece po vás touží i stovky ‚normálních‘ mužů.

Když po mně muži pokukují, říkám si, že je to kvůli tomu, že mě znají z televize. Ale zjistila jsem, že když jsem v cizině, koukají na mě ještě víc, i když mě tam nikdo nezná. Takže mi lichotí, že na mě muži koukají ne proto, že mě znají, ale proto, že se jim nějakým způsobem líbím. Nebo že něco vyzařuji. Každopádně je to příjemné poznání.

Kolik mužů vám vyznalo lásku?

Tak to nepočítám. Často mi muži posílají do práce opravdu ohromné kytice. Dostávám spoustu pozvání na večeři, na výlet mimo republiku, ale i dopisů, esemesek, básniček, ‚inzerátových‘ nabídek s fotkou a údaji.

Odpovídáte?

Ne. Je to milé, ale neodepisuji.

Prý se vás hodně mužů taky bojí…

Skutečnost, že jsem známá, vytváří jakousi bariéru, spousta mužů si kvůli tomu netroufne mě oslovit. V cizině kluci přijdou, navážou kontakt, pošlou mi drink, začnou si povídat. Tady ne. Vždycky jsem byla hodně komunikativní, otevřená a společenská a nemyslela jsem si, že moje práce něco změní.

Věříte na životní lásku?

Věřím, že se můžete zamilovat a milovat toho člověka celý život. I když je to strašně těžké.
 

Našla jste životní lásku?

Alan Babický pro mě na určitou etapu života byl životní láskou, jenže teď se to nějak změnilo. Takže v tuto chvíli životní lásku nemám. Ale nebudu ji hledat. Myslím, že přijde sama.

Proč váš vztah skončil?

O tom nechci mluvit.

 Dá se podle vás spojit láska a vztah s náročnou prací?

Je to o vzájemné toleranci, důvěře, o tom, jak silné pouto ti dva k sobě mají. Když je to opravdu velká láska, člověk je schopný překousnout strašně moc věcí. Pokud se opravdu milují, nevadí, že jsou hodně zaneprázdnění. Je důležité, že jeden na druhého myslí, že jsou v kontaktu třeba po telefonu, že si dělají radosti. To očekávání společné chvíle pak může být kořením vztahu. Naopak lidi, kteří jsou spolu dennodenně a třeba spolu i pracují, si najednou můžou zevšednět.

Je stereotyp ve vztahu velký problém?

Pro mě určitě. Nemám ráda stereotyp. Mám ráda, když se pořád něco děje. Hledám možnosti, jak udělat cokoli, aby to nebylo stereotypní.

Jste žárlivá?

Jsem. To k zamilovanosti patří. Ale v únosné míře. Žárlivost mi nevadí ani u mužů. Naopak, ale nesmí se to přehánět.

Patří láska a sex dohromady nebo může jedno existovat bez druhého?

Nóóó... Myslím, že jedno může existovat bez druhého.

I láska bez sexu?

Ne to asi ne. To určitě ne. Platonické lásky můžou bez sexu přežít dlouho, ale ne když jde o partnerský vztah.

Jsou muži schopni udržet dlouhý vztah? Nejsou na to líní?

Záleží na tom, jak moc jsou zamilovaní. Určitě dokážou pro vztah dělat spoustu věcí. Umějí být hodně dlouho romantičtí a pozorní. Když jim to ovšem stojí za to. Když ne, pozná se to.

Jste romantická?

Zjistila jsem, že muži jsou většinou daleko romantičtější než já. A že to platí obecně – kluci jsou daleko romantičtější než holky, i když nedokážu vysvětlit proč. Ale i já si umím vytvořit romantickou atmosféru. Stačí si zapálit svíčku a otevřít dobré šampaňské, ale i obyčejnou limonádu. Spíš záleží na tom, s kým jste. Když je vám s tím člověkem dobře, tak ta nálada přijde sama, i když si půjdete dát hamburger do mekáče nebo na obyčejnou procházku po lese.

Když za vámi lezl nejlepší hokejista světa Jaromír Jágr přes ploty, bylo to asi romantické, že?

K tomu bych se už nerada vracela, ta záležitost byla taky dost nafouknutá bulvárem, Ale ráda na to období vzpomínám, to ano. Ráda bych si v téhle otázce ponechala soukromí.

Že vy si na něj pořád myslíte?!

Neee!!!

Jak si představujete svůj život za deset patnáct let?

Nikdy neplánuji a nikdy nepřemýšlím do budoucna. Nevíte, co se stane zítra, pozítří, za hodinu, za pět minut. Nedokážu plánovat, a ani nechci. Chci si užívat život tak, jak zrovna běží a letí. Ani si neumím představit, kde budu, co budu dělat, jestli budu mít rodinu.

Ale muže, se kterým chcete žít, si určitě nějak představujete.

Určitě jako někoho, kdo bude na stejné vlně, jako já, s kým si budu po všech stránkách skvěle rozumět, budeme mít podobné zájmy, spoustu věcí, o kterých si budeme moct povídat.

Jací muži vám imponují?

Sebevědomí muži, kteří mají smysl pro humor, dokážou řešit věci v pohodě, jsou nad věcí. A měl by to být svým způsobem džentlmen. Galantnost mi hodně imponuje. A nesmí být nudný! Musím si s tím člověkem padnout do noty.

Vadí vám, když dá muž přednost fotbalu s kamarády před večerem s vámi?

Když muž sportuje, vůbec to není problém. Naopak to mám ráda. Taky chci mít čas pro sebe. Jsem ochotna ho dát i partnerovi. V tom je právě to koření vztahu – dát partnerovi svobodu, nechat ho, aby si užil čas po svém, a pak si užít chvíle, které máte společné.

Teď asi budete mít ještě víc obdivovatelů, zdá se, že jste ideální partnerka. Jste ochotna dělat kompromisy ve všem?

Kompromis je pro vztah podstatný. Jsem schopná v lecčems ustoupit, i když jsem Beran a mám tvrdohlavost v povaze. Nejsem člověk, který by si nechal něco diktovat, ale netrvám na tom, že musím mít s partnerem na všechno stejný názor. I výměna názorů v rozumné míře je kořením pro vztah. Partner ale musí být otevřený, umět diskutovat, a hlavně chtít poslouchat, co říká ten druhý. Pak se dá ve vztahu vyřešit spousta problémů. 

Co podle vás znamená zamilovat se?

Působení endorfinů hrozným způsobem, poblouznění mysli, změna chování, dobrá nálada, úplně jiný způsob přemýšlení. Je to krásný stav – člověk všechno vidí růžově, najednou o sebe začne nějak víc dbát, je schopen udělat víc, než by si uměl představit, je schopen obětovat hrozně moc svého času nebo svého prostoru pro toho druhého.

Stane se vám to během okamžiku nebo se zamilujete až po delší době, co toho člověka znáte?

Jsou samozřejmě různé způsoby zamilování, ale já jsem hodně impulzivní, temperamentní typ. Takže mě se to stává často náhle, z ničeho nic. Někdy stačí jenom první kontakt očí a už tam něco je.

Kolikrát za život se člověk může opravdu zamilovat?

Může se to stát asi i hodně často, ale taky jsou lidé, co to třeba nepoznají nikdy. Pořád čekají na toho pravého a nejsou schopni včas rozpoznat, že by to mohlo být ono. Je to hodně o pocitu, nejde to naplánovat ani si dát rozkaz: takhle to bude, je čas si někoho najít, nebo naopak: teď se nesmím zamilovat. To musí přijít samo. A většinou se to stává právě v době, kdy by to člověk nejméně čekal nebo kdy je to úplně nejméně vhodné.

A vy se zamilováváte impulzivně, tudíž častěji?

Nemůžu říct častěji, každopádně impulzivně ano. Ale takhle to mám se vším. Vždycky se pro něco nadchnu. Ať už jde o oblečení, sport, film. Časem ale zjistím, že to třeba není až tak dobré. Taková impulzivní zamilovanost může trvat hodně krátkou dobu, ale taky hodně dlouho.

Nedávno jste údajně prožila takový impulzivní románek se svým tanečním partnerem v soutěži Bailando…

S Petrem jsme si rozuměli od prvního dne. Já jsem hrozně ukecaná, on taky, máme podobné zájmy. Nicméně mezi námi byl opravdu jenom taneční a kamarádský vztah, nedošlo k žádnému většímu sblížení, vzplanutí nebo partnerství. Hodně mě mrzelo, že se začalo psát regulérně o vztahu. Když se napíše milenec, dá se to brát s rezervou, ale tohle bylo horší. Na ‚milence‘ jsem zvyklá – stačí, aby mě viděli s někým na vycházce, a napíšou, že je to můj milenec. To samé napsali třeba o mém učiteli angličtiny. Byl u toho titulek ‚Lucie se zamilovala do chudého batůžkáře‘, protože on nosil batoh. Moc se tomu smál a článek si vzal do Ameriky jako suvenýr. Můj cvičitel z posilovny byl taky můj milenec i celá řada neznámých mužů, kteří seděli někde vedle mě v baru. Může se stát, že z vás bude taky můj milenec, jestli nás tady někdo nafotí.

---

Lucie Borhyová

Narodila se 16. dubna 1978 v Praze. Po gymnáziu odcestovala na rok do Anglie jako au-pair.
Po návratu začala studovat Vyšší odbornou školu publicistiky.
V srpnu 1999 dostala překvapivou nabídku moderovat Televizní noviny. Jejím kolegou je Reynolds Koranteng.
Má o deset let mladšího bratra Oskara.
Žila s golfistou a podnikatelem Alanem Babickým.
Ve skutečnosti je drobnější a půvabnější než na obrazovce. Mohla by reprezentovat v rychlomluvě.