Rozešli jsme se,“ vybafla na mě kamarádka, která se svým přítelem tvořila sedm let ideální pár. „Náš vztah už neměl perspektivu a nechtěli jsme spolu být jen ze zvyku,“ dodala a jako další z mnoha v mém okolí dokázala v praxi, že ve vztahu existují nebezpečné milníky, během nichž se rozcházíme častěji než v jiných obdobích vztahu.

Láska – tři roky, a dost
„Chodila jsem tři roky s člověkem, o kterém jsem byla přesvědčena, že je to ten pravý, a nechápala jsem, že ho rodina a kamarádi moc nemusejí. Dlouho měl problém najít práci, tak jsem ho ze všech sil podporovala. Myslela jsem, že ho lidé nedovedou ocenit. Až po třech letech jsem si uvědomila, že je jednoduše neschopný a celou dobu mě táhne dolů. Rozešli jsme se a já dodnes nepochopím, jak to, že jsem to neviděla dřív,“ svěřila se mi kolegyně. Podle psychologů zamilovanost trvá právě dva až tři roky. Náš mozek je v tu dobu zaplaven hormonem zamilovanosti (fenylethylaminem), který nám chyby protějšku znemožňuje vidět. Navíc zamilovaný člověk je na fenylethylaminu závislý, a pokud nedostane svou dávku (ta se do těla vyloučí v přítomnosti milované osoby), má problémy se soustředit. „Zamilovaný člověk je jako zfetovaný, na svém vyvoleném vidí jen to krásné. Je časté, že si lidé po pár letech říkají, jak jen toho člověka mohli milovat, že se museli zbláznit,“ říká sexuolog Petr Weiss. „Mýty o lidech, kteří jsou do sebe zamilovaní třeba dvacet let, jsou hloupost. Umíte si představit prožít takovou dobu ve stavu zamilovanosti? To by bylo strašné, člověk není ničeho schopen, protože pořád jenom touží. To by nikdo nemohl přežít. Každá zamilovanost skončí – naštěstí,“ dodává Weiss.

Sedm let kvůli dětem
Schopnost zamilovat se nemáme jen tak pro nic za nic. Je to chytrá lest přírody, jak zachovat živočišný druh. „Dva až tři roky je doba, která je potřeba k ‚námluvám‘, navázání milostného vztahu, oplodnění, odnošení a odkojení dítěte. Po tu dobu je žena závislá na muži a kvůli přežití je potřeba, aby zůstali spolu. I když už to tak dnes nefunguje, instinkty v nás zůstávají. Milník sedmi let je kritický ze stejného důvodu – je to doba, kdy lidé stihnou zplodit a odchovat další dítě,“ vysvětluje Petr Weiss. „Pozorování domorodých kmenů v Polynésii dokonce ukázalo, že se tamní páry rozcházejí právě po sedmi letech, aby mohli s novým partnerem plodit další potomky. Aniž by si to uvědomovali, zajišťují tak imunitní rozmanitost svých dětí, takže v případě epidemie je větší šance, že ji někteří potomci přežijí. Jsme stále jeskynní lidé, ať se nám to líbí, nebo ne,“ říká Weiss.

Krizím se nevyhnete
Výzkumy ukazují, že celoživotní monogamní vztah je výmysl naší ‚civilizované‘ společnosti (pouze tři procenta savců žijí celoživotně ve svazku jen s jedním partnerem). S nadsázkou se dá říct, že pokud zůstáváme ve vztahu déle, než je nutné k odchování dětí, je to vlastně boj proti přírodě (i když například severský bobr to dokáže). Hormon lásky přestává působit, a vy najednou vidíte svého drahého jinak než dřív. Přijdete z práce, chcete si s ním popovídat, a on sedí u počítače a na vaše zajímavé (jak jinak) vyprávění skoro nereaguje, natož abyste vydolovala něco vy z něj. A přitom když jste spolu začali chodit, skoro nezavřel pusu (při namlouvacích rituálech je v komunikaci aktivnější muž než žena a pak si role vymění). Najednou máte pocit, že vám partner nedává to, co potřebujete, že máte ‚partnerskou krizi‘‚ možná dokonce budete mít chuť poohlížet se jinde (po slibnějším samečkovi). Hned to ale nevzdávejte – krizi se nevyhne žádný vztah. Je jedno, zda přijde po třech nebo třeba sedmi letech, ale přijde. Krize je totiž pro dlouhý vztah nutností a rozhodně neznamená jeho konec. Dokonce je to právě naopak – posouvá ho do nové fáze. Je to volání po změně, protože vy i váš vztah se vyvíjíte a s tím i vaše potřeby. Pravidla je občas potřeba přenastavit a žádná změna není jednoduchá. Nebojte se proto si krizi přiznat, pojmenovat ji a smířit se s tím, že jedna fáze skončila, protože další právě začíná a možná bude ještě lepší než ta minulá.

Mluvte, mluvte, mluvte
„S Petrem jsem chodila něco přes šest let a měla jsem už delší dobu pocit, že to nikam nevede. Táhne mi na třicítku a na nezávazné chození nemám čas. Když jsem se Petra ptala na společné bydlení, vyhýbal se odpovědi. Jeho vytáčení mě přestalo bavit, tak jsem to skončila,“ vyprávěla mi kamarádka, a manželský poradce Lucian Kantor potvrzuje, že právě odlišné představy o budoucnosti jsou častým důvodem ‚sedmiletých‘ krizí a rozchodů. „Aniž si to uvědomujeme, máme v sobě biologické hodiny. V určitou dobu čekáme, že se něco musí stát. Ať už je to potvrzení vztahu nebo touha začít budovat společné ‚hnízdo‘. Najednou začínáme víc přemýšlet, jestli vztah má perspektivu, proto nezávazné chození skutečně přežije hranici sedmi let málokdy,“ říká Kantor. Dlouhý vztah prostě potřebuje nové výzvy, a proto není od věci začít přemýšlet o budoucnosti a také o ní mluvit – o společném stěhování, svatbě nebo dítěti. Možná zjistíte, že se váš drahý usazovat v příštích deseti letech nechce. „Pokud se jeden z partnerů začne cítit nenaplněný a druhý tomu odmítá věnovat pozornost, je konec. Ale pozor, svatba nebo dítě rozhodně není způsob, jak krizi vyřešit. To většinou jen problém odsune na později,“ říká Kantor. Jestli chcete partnerskou krizi ustát, musíte mluvit o tom, co vám vadí. Rozhodně se nespoléhejte na to, že váš protějšek vycítí, co potřebujete. Do hlavy vám totiž nevidí, a tak nepochopí, proč se na něj zlobíte. Na rovinu mu řekněte, co byste chtěla změnit. Dejte si ale pozor na to, jak to říkáte. „Důvodem rozchodů je totiž často jen to, že lidé své potřeby nevhodně formulují. Místo toho, aby žena řekla ‚pojďme spolu chodit do společnosti‘, řekne ‚ty mě vůbec nebereš do společnosti‘. Muž to vezme jako útok, rozčílí se a také začne útočit,“ popisuje Kantor. Poslouchejte, co druhý říká, přemýšlejte o tom a snažte se vyjít vstříc. Také pracujte sama na sobě, zachovejte si svou individualitu a stejný prostor poskytujte i svému protějšku. Zkuste být spolu víc aktivně. Když místo večerního sezení u televize půjdete společně plavat nebo vyrazíte na procházku, energie, kterou tím získáte, se ve vašem vztahu odrazí a posílí ho.

Láska je láska
Pokud jste se po přečtení článku rozhodla vyhodit všechny romantické filmy z okna, nedělejte to. Ne vše totiž závisí pouze na pudech a hormonech. Udržet dlouhý vztah není jednoduché, ale určitě to stojí za námahu. Pokud vás totiž s partnerem spojuje něco víc než jen tělesná přitažlivost, zamilovanost se zhruba po dvou nebo třech letech změní v lásku, která je založena na daleko trvalejších hodnotách – porozumění, respektu, zájmech a podobném pohledu na svět. Partnerský vztah vám dá pocit bezpečí a jistoty, a pokud oba budete chtít, všechny krize spolu (navzdory přírodě) překonáte – ať přijdou po jakýchkoli letech.

Dále čtěte na yellow.cz: Jen nebýt sama!?
 
Text: Zuzana Drtilová
Foto: Isifa.com